Historie zařízení

Historie našeho zařízení je velmi pestrá, veškeré texty vychází z kronik organizace doplněné o dobové fotografie a jsou pouhým zlomkem historie. Všechna označení a texty jsou ponechány v původním stavu.

V roce 1955 byl nabídnut České katolické Charitě v Klentnici opuštěný hotel "Waldluft", později "Pálava". Část budovy byla spáleništěm a do ostatních místností zatékalo. Spodních místností využívalo JZD pro uskladnění obilí.

Na hotel si dělal každý nárok, zvláště MNV a JZD - Klentnice. Nikdo nevěděl, komu vlastně patří. Ve skutečnosti hotel patřil Státní strojní stanici v Mikulově na Moravě, která se však o hotel nestarala. Ústředí ČKCh v Praze nerado přijímalo nabídku, avšak okolí a krásný výhled rozhodl o přijetí. Když ale byla podána žádost o uvolnění hotelu pro Charitu, ONV v Mikulově odmítl s tím, že hotel bude adaptovat pro Zvláštní školu a domov. Po delším jednání byl objekt uvolněn pro ČKCh.

Původně se plánovaly menší opravy s nákladem asi na 200000,- Kčs. Objekt měl být využívám pro malé slabomyslné děti. K tomuto novému ústavu měla být získána ještě malá část pozemků pod hotelem pro zřízení zahrady, avšak při jedné návštěvě z Ústředí ČKCh v Praze /přítomen dr. Jan Šeděnka a L. Relich/ bylo rozhodnuto, že hotel bude adaptován pro dospívající oligofrenickou mládež. Rozhodující byla myšlenka, že práceschopnou mládeží může Charita obdělávat pozemky v pohraničí.

Výstavba budovy je rozdělena na tři části:

1) Střední - hlavní budova. Se stavbou se začalo na podzim 1956. Doufalo se, že stavba bude hotová v září 1957. Termín dokončení se ale prodloužil. V září 1958 se nastěhovalo do nedokončené budovy prvých šest sester - zaměstnankyň ústavu. Kolaudace budovy byla 2. prosince 1958 a po kolaudaci zůstalo mnoho dodělávek. Koncem listopadu 1958, ještě před kolaudací, se přestěhovaly všechny sestry do ústavu.
2) Přístavba. Již v roce 1958 mělo se začít se stavbou přístavby. Začalo se však až v létě 1959 a stavba byla kolaudována 12. prosince 1960, a zase zůstala celá řada dodělávek. Prádelna a sušírna nebyly hotovy. Předností přístavby je pěkná jídelna pro 70 svěřenek, reprezentační místnost ústavu. Ostatní místnosti jsou malé.
3)Byty pro personál. Tato myšlenka byla realizována adaptací Kůřilovy usedlosti. Původní projekt z r. 1957 byl v r. 1959 přepracován architektem J. Navrátilem z OSP - Mikulov. Práce na stavbě začaly v lednu 1960. Kolaudace stavby byla 28. listopadu 1961. Ve dnech 2. - 4. prosince přestěhovaly se sestry - zaměstnankyně ústavu, do nové budovy a uvolnily takto II. patro ústavu pro svěřenky.

Pomalým tempem na stavbě musely téměř dva roky čekat na nástup první svěřenky. Hned po kolaudaci ústřední budovy - v prosinci 1958 - se začalo s přípravou ubykací pro svěřenky.
22. leden 1959 je významný v historii ústavu Klentnice. Téhož dne odpoledne autobusem přijelo do Klentnice osmnáct svěřenek z Ošetřovatelského ústavu České katolické Charity v Budeničkách, okres Slaný v Čechách a jedna svěřenka ze Slatiňan u Chrudimi - též ústavu ČKCH.
Do Klentnice provázeli svěřenky: vedoucí zdrav. odd. ČKCH v Praze s. Ladislav Relich, vedoucí ústavu v Budeničkách s. Veselý a dvě ctihodné sestry z kongregace Školských sester sv. Františka.
Nové svěřenky se v ústavu rychle aklimatizovaly. Pod vedením sester zaměstnankyň se zacvičovaly v různých pracích v ústavu, na polích i vinicích. V následujících týdnech nastoupilo pak do ústavu dalších šest svěřenek: tři z psychiatrické léčebny v Opařanech a tři z rodin. Tím byla lůžková kapacita ústavu až do vybudování přístavby plně obsazena. První patro ústavu obývá dvacetpět svěřenek, na druhém patře bydlí sestry zaměstnankyně. Svěřenky mají jídelnu v přízemí a sestry na chodbě.

Na přání Ústředí ČKCH bylo dne 5. března 1959 slavnostní zahájení ústavu v Klentnici - za účasti zástupců ČKCH, DKCH, KNV - Brno, ONV - Mikulov, ÚNV a JZD v Klentnici, OJP - Mikulov a různých přátel a příznivců ústavu v jídelně ústavu. Slavnost zahájily svěřenky ústavu zpěvem a recitací.

Svěřenky jsou podle schopností zacvičovány v různých pracích. Pomáhají v kuchyni, prádelně, na zahradě, na poli a ve vinicích. Ve volných dnech podnikají svěřenky za dozoru vycházky a výlety do blízkých Pavlovských hor, na kopce a se zájmem navštěvují přírodní rezervaci Pálava.
Po dokončení přístavby, v posledním týdnu r. 1960 a prvním týdnu r. 1961, nastoupilo do ústavu patnáct nových svěřenek - z toho jedenáct děvčat z rodin a čtyři z ÚSP v Břežanech. Počet lůžek začátkem r. 1961 byl čtyřicet. Nové svěřenky, až na ojedinělé případy, nejsou schopné práce - pracovat v hospodářství - na polích. Též ošetření a výchova nových svěřenek si vyžádala další úsilí ze strany zaměstnankyň. Proto se vedení ústavu s obavou dívá vstříc jarním pracím na polích a ve vinicích.

Významné události:

Schopnější svěřenky dále pomáhaly v kuchyni, na zahradě, v prádelně, při úpravě okolí ústavu apod. Odměnou za dobrou snahu a pro radost a osvěžení dne 8. srpna 1963 26 nejschopnějších chovanek se zúčastnilo výletu na Brněnskou přehradu.

V r. 1966 bylo v ústavu opět dost návštěv, tři z nich ze zahraničí - dvě z Jugoslávie a jedna z Barmy, 5. 7. a 8. 11. návštěvy z Jugoslávie a 11. 8. delegace z Barmy

Pod ústavem u lesa začali hned po novém roku stavět vysokou věž a dělat pokusné vrty. Věž v noci svítila jako vánoční stromeček a navíc po dobu 8 měsíců ve dne i v noci dělaly vrtné motory velký hluk. V srpnu hluk ustal, věž přestěhovali za Pernou, kde v pokusných vrtech pokračují a místo vrtu pod lesem zarovnali.

Tohoto roku se stala Pálava a v ní i Klentnice chráněnou turistickou oblastí. Slavnostní otevření "Pálavské oblasti" bylo v květnu a konalo se v Klentnici pod Sirotčím hrádkem. Psalo se o tom i v Novém Životě z 2. 6. 1977.

Už několik let jsme se snažili, abychom se mohli dostat mezi nejlepší ústavy v kraji. A právě v tomto roce se to uskutečnilo 1. 7. 1980 se v ústavu konala zvláštní slavnostní schůze na počest odevzdání čestného uznání ÚSP Klentnice. Byli jsme vyhodnoceni jako nejlepší ústav pro duševně nemocné v Jihomoravském kraji.

Rok 2019

9. 10. 2019 naše zařízení oslavilo 60. výročí svého založení na reprezentačním plese "Tančíme pro radost". Šest našich uživatelek, které zde žijí od založení domova, dostalo pamětní list.

ples    ples list