Historie

Původně hotel

V roce 1955 byl nabídnut České katolické Charitě v Klentnici opuštěný hotel "Waldluft", později "Pálava". Část budovy byla spáleništěm a do ostatních místností zatékalo. Spodních místností využívalo JZD pro uskladnění obilí.

Na hotel si dělal každý nárok, zvláště MNV a JZD - Klentnice. Nikdo nevěděl, komu vlastně patří. Ve skutečnosti hotel patřil Státní strojní stanici v Mikulově na Moravě, která se však o hotel nestarala. Ústředí ČKCh v Praze nerado přijímalo nabídku, avšak okolí a krásný výhled rozhodl o přijetí. Když ale byla podána žádost o uvolnění hotelu pro Charitu, ONV v Mikulově odmítl s tím, že hotel bude adaptovat pro Zvláštní školu a domov. Po delším jednání byl objekt uvolněn pro ČKCh.

Původně se plánovaly menší opravy s nákladem asi na 200000,- Kčs. Objekt měl být využívám pro malé slabomyslné děti. K tomuto novému ústavu měla být získána ještě malá část pozemků pod hotelem pro zřízení zahrady, avšak při jedné návštěvě z Ústředí ČKCh v Praze /přítomen dr. Jan Šeděnka a L. Relich/ bylo rozhodnuto, že hotel bude adaptován pro dospívající oligofrenickou mládež. Rozhodující byla myšlenka, že práceschopnou mládeží může Charita obdělávat pozemky v pohraničí.

Výstavba budovy je rozdělena na tři části

Střední - hlavní budova. Se stavbou se začalo na podzim 1956. Doufalo se, že stavba bude hotová v září 1957. Termín dokončení se ale prodloužil. V září 1958 se nastěhovalo do nedokončené budovy prvých šest sester - zaměstnankyň ústavu. Kolaudace budovy byla 2. prosince 1958 a po kolaudaci zůstalo mnoho dodělávek. Koncem listopadu 1958, ještě před kolaudací, se přestěhovaly všechny sestry do ústavu.
Přístavba. Již v roce 1958 mělo se začít se stavbou přístavby. Začalo se však až v létě 1959 a stavba byla kolaudována 12. prosince 1960, a zase zůstala celá řada dodělávek. Prádelna a sušírna nebyly hotovy. Předností přístavby je pěkná jídelna pro 70 svěřenek, reprezentační místnost ústavu. Ostatní místnosti jsou malé.
Byty pro personál. Tato myšlenka byla realizována adaptací Kůřilovy usedlosti. Původní projekt z r. 1957 byl v r. 1959 přepracován architektem J. Navrátilem z OSP - Mikulov. Práce na stavbě začaly v lednu 1960. Kolaudace stavby byla 28. listopadu 1961. Ve dnech 2. - 4. prosince přestěhovaly se sestry - zaměstnankyně ústavu, do nové budovy a uvolnily takto II. patro ústavu pro svěřenky.

Nástup svěřenek

Pomalým tempem na stavbě musely téměř dva roky čekat na nástup první svěřenky. Hned po kolaudaci ústřední budovy - v prosinci 1958 - se začalo s přípravou ubykací pro svěřenky.

22. leden 1959 je významný v historii ústavu Klentnice. Téhož dne odpoledne autobusem přijelo do Klentnice osmnáct svěřenek z Ošetřovatelského ústavu České katolické Charity v Budeničkách, okres Slaný v Čechách a jedna svěřenka ze Slatiňan u Chrudimi - též ústavu ČKCH.

Do Klentnice provázeli svěřenky: vedoucí zdrav. odd. ČKCH v Praze s. Ladislav Relich, vedoucí ústavu v Budeničkách s. Veselý a dvě ctihodné sestry z kongregace Školských sester sv. Františka.
Nové svěřenky se v ústavu rychle aklimatizovaly. Pod vedením sester zaměstnankyň se zacvičovaly v různých pracích v ústavu, na polích i vinicích. V následujících týdnech nastoupilo pak do ústavu dalších šest svěřenek: tři z psychiatrické léčebny v Opařanech a tři z rodin. Tím byla lůžková kapacita ústavu až do vybudování přístavby plně obsazena. První patro ústavu obývá dvacetpět svěřenek, na druhém patře bydlí sestry zaměstnankyně. Svěřenky mají jídelnu v přízemí a sestry na chodbě.

Slavnostní zahájení ústavu v Klentnici

Na přání Ústředí ČKCH bylo dne 5. března 1959 slavnostní zahájení ústavu v Klentnici - za účasti zástupců ČKCH, DKCH, KNV - Brno, ONV - Mikulov, ÚNV a JZD v Klentnici, OJP - Mikulov a různých přátel a příznivců ústavu v jídelně ústavu. Slavnost zahájily svěřenky ústavu zpěvem a recitací.

Svěřenky jsou podle schopností zacvičovány v různých pracích. Pomáhají v kuchyni, prádelně, na zahradě, na poli a ve vinicích. Ve volných dnech podnikají svěřenky za dozoru vycházky a výlety do blízkých Pavlovských hor, na kopce a se zájmem navštěvují přírodní rezervaci Pálava.
Po dokončení přístavby, v posledním týdnu r. 1960 a prvním týdnu r. 1961, nastoupilo do ústavu patnáct nových svěřenek - z toho jedenáct děvčat z rodin a čtyři z ÚSP v Břežanech. Počet lůžek začátkem r. 1961 byl čtyřicet. Nové svěřenky, až na ojedinělé případy, nejsou schopné práce - pracovat v hospodářství - na polích. Též ošetření a výchova nových svěřenek si vyžádala další úsilí ze strany zaměstnankyň. Proto se vedení ústavu s obavou dívá vstříc jarním pracím na polích a ve vinicích.

Významné události

Schopnější svěřenky dále pomáhaly v kuchyni, na zahradě, v prádelně, při úpravě okolí ústavu apod. Odměnou za dobrou snahu a pro radost a osvěžení dne 8. srpna 1963 26 nejschopnějších chovanek se zúčastnilo výletu na Brněnskou přehradu.

V r. 1966 bylo v ústavu opět dost návštěv, tři z nich ze zahraničí - dvě z Jugoslávie a jedna z Barmy, 5. 7. a 8. 11. návštěvy z Jugoslávie a 11. 8. delegace z Barmy

Pod ústavem u lesa začali hned po novém roku stavět vysokou věž a dělat pokusné vrty. Věž v noci svítila jako vánoční stromeček a navíc po dobu 8 měsíců ve dne i v noci dělaly vrtné motory velký hluk. V srpnu hluk ustal, věž přestěhovali za Pernou, kde v pokusných vrtech pokračují a místo vrtu pod lesem zarovnali.

Tohoto roku se stala Pálava a v ní i Klentnice chráněnou turistickou oblastí. Slavnostní otevření "Pálavské oblasti" bylo v květnu a konalo se v Klentnici pod Sirotčím hrádkem. Psalo se o tom i v Novém Životě z 2. 6. 1977.

Už několik let jsme se snažili, abychom se mohli dostat mezi nejlepší ústavy v kraji. A právě v tomto roce se to uskutečnilo 1. 7. 1980 se v ústavu konala zvláštní slavnostní schůze na počest odevzdání čestného uznání ÚSP Klentnice. Byli jsme vyhodnoceni jako nejlepší ústav pro duševně nemocné v Jihomoravském kraji.